Abstrakt (Plné znění článku v angličtině dostupné na EN verzi naší webové stránky) Skladatel Mamoru Fujieda (nar. 1955) si vytvořil vlastní umělecký jazyk, pro nějž je zásadní prolínání hudebních kultur. Ve své tvorbě se inspiruje elektrickou energií vyzařovanou rostlinami převedenou ve zvuk, americkým minimalismem a mikrotonalitou, gamelanem i tradičními japonskými hudebními prostředky. Tento článek analyzuje třetí sbírku Koto-Gamelan Set (1996) z jeho opus magnum, Patterns of Plants pro tři kota, aby zpochybnil, že jde o skladbu přivlastňující si kulturu gamelanu. Inspirován skladbou La Monte Younga Dobře naladěný klavír, vytvořil Fujieda nerovnoměrnou jedenáctitónovou stupnici v čistém ladění 7-limit, s cílem vytvořit "atmosféru indonéského gamelanu" (Fujieda, 2009). Nicméně stejně jako mnoho amerických skladatelů 70. let 20. století, Fujieda přejímá hudbu gamelanu jako prostředek sebevyjádření jen z hlediska ladění, zatímco další rysy indonéské hudby nezohledňuje. Ve své analýze porovnávám Fujiedovo ladění se zdrojovým materiálem La Monte Younga, a se středním laděním indonéských stupnic slendro a pelog. Fujieda používá mohutné tektonicky významné akordy, které fungují podobně jako gongy v gamelanu a připomínají cyklickou výstavbu jak gamelanu, tak gagaku. Na základě zkoumání hlavních tektonických bodů třetí sbírky tvrdím, že Fujiedova Třetí sbírka byla komponována s využitím estetického modelu jo-ha-kyū, který je blízký modelům gagaku a jiuta-sōkyoku z japonského repertoáru. Ať už se jedná o vědomá nebo náhodná rozhodnutí, Fujiedův kompoziční postup ve třetí sbírce Patterns of Plants reprezentuje problematický, ale i jedinečný hybridní přístup ke kompozici pro mimoevropské nástroje, který si, navzdory kulturním otázkám výpůjček a identity, zaslouží podrobnou analýzu.
◼
Článek vyšel v časopise Živá hudba 2021/12
