Abstrakt (Plné znění článku v angličtině dostupné na EN verzi naší webové stránky) Co je pomíjivější než zvuk? Co je ve světě našich vjemů nehmotnější než hudba? A přesto hudba v průběhu dějin propadla mylné snaze stát se jazykem. Jistě, dosahuje vrcholů nedostižné krásy i hloubky myšlenek, ale postupně se vzdaluje od své éterické podstaty a, řekl bych, až magicko-alchymistického rozměru. Jako skladatel se pokouším vystopovat zpět to, co považuji za autentické kořeny hudby a pracovat se zvukem s ohledem na to, jak jej vnímáme. Slovy Berkleyho: „bytí je bytí vnímané“. Hledání významu hudby jako vjemu mne dovedlo ke skladebné technice, kterou nazývám polysystemismus. Jde o práci s více různými systémy ladění zároveň s cílem vytvořit akustické jevy, na nichž stavím estetiku svého výzkumu a hudby. Předkládaná studie shrnuje téměř dvacet let bádání, jak skrze kompozici, tak skrze praktická řešení kompozičních záměrů. V závěrečné analýze vyslovuji svou víru v sílu hudby ovlivnit lidské myšlení a duši, a Platónovými slovy: pokud se mění hudba, mění se i ty nejdůležitější instituce. Nechť se tak děje.
◼
Článek vyšel v časopise Živá hudba 2020/11
