Abstrakt Hudba Alberta Briera se vyznačuje proměnlivým, ale plynulým hudebním tokem. Skladatel se neopírá tolik o strukturu skladby, jako o práci s pamětí posluchače a jeho vědomím podobností. Takový pohled vede k vědomé práci s časem. Ten vytváří kontinuitu a vědomí souvislostí víc, než běžně tolik zdůrozňovaná složka tónových výšek, tónových systémů. V Breierových skladbách nelze najít doslovně opakované vzorce, ani snadno rozeznatelné variace motivů. Do jeho práce se promítá i jeho hluboká znalost čínské tušové malby. Pokouší se převést základní tahy štětce do zvuku. V podrobné analýze Kvintetu pro klarinet, dvoje housle a violoncello jsou zachyceny některé kompoziční prostředky, jimiž skladatel dosahuje plynulého vlnění nepříliš výrazných melodií připomínající hudbu nizozemských polyfoniků. Práce s pamětí a zachycováním souvislostí v ttéto hudbě úzce souvisí vnímáním odvíjeného dlouhého svitku čínské tušové malby. Zorné pole nepokrývá celek skladby, detail a souvislosti nabývají zásadní význam – přesnost inspirovaného uvolněného gesta. Posluchač (i interpret) je nucen vystoupit mimo rámec běžné hudební situace.
Jaroslav Šťastný:
Albert Breier a jeho pojetí hudební formy
Stati a studie / Živá hudba 2013/4 / Publikováno 31. 1. 2013