Abstrakt Na pozadí vývoje francouzské klasicistní estetiky vyrůstající od poloviny 17. století z aristotelské a horatiovské tradice se příspěvek zaměřuje na způsob, jakým se po prvních dobových poetikách primárně věnovaných básnictví, dramatu a malířství stává součástí dobových rozprav o zásadách klasicistní doktríny také hudba. Z hlediska zvoleného tématu byly pro výzkum klíčové zejména dva dobové spisy: Réflexions critiques sur la poesie et sur la peinture (Kritické úvahy o poezii a malířství) Jeana Baptisty Dubose (1719) a Les beaux-arts réduits à un même principe (Krásná umění převedená na jednotný princip) Charlese Batteuxe (1746). Studie odkrývá, jakým způsobem se oba doboví autoři pokoušeli smysl hudebního uměleckého díla objasnit na základě zásad klasicistní estetiky, která byla primárně vytvořena jako básnická poetika spojující hlavní úkol umělce s ideou prodesse aut delectare (poučit a potěšit), ale také movere (pohnout), a kterou bylo možné realizovat pouze prostřednictvím principu napodobování (imitatio). V závěrečné části příspěvek prokazuje, že tato tradice francouzské klasicistní doktríny v hudbě měla vliv i na oba hlavní tvůrce projektu Encyklopedie, d´Alemberta a Diderota.
2018/9
Roman Dykast:
Imitační koncepce hudby jako jedné z „krásných umění“ ve francouzské klasicistní estetice
Stati a studie / Živá hudba 2018/9 / Publikováno 26. 4. 2019
Citace:
Roman Dykast. Imitační koncepce hudby jako jedné z „krásných umění“ ve francouzské klasicistní estetice. Živá hudba 2018/9. On-line <https://ziva-hudba.info/imitacni-koncepce-hudby-jako-jedne-z-krasnych-umeni-ve-francouzske-klasicistni-estetice/> [21. 12. 2024].
Kopírovat
2023/14
2022/13
2021/12
2020/11
2019/10
2018/9
2017/8
2016/7
2015/6