Abstrakt (Plné znění článku v angličtině dostupné na EN verzi naší webové stránky) Dějiny mikrointervalové hudby se dosud většinou vykládaly na základě uzavřených a soběstačných hudebních řečích, které se systematicky odvozovaly z určitých axiomů jako např. rozšířené přirozené ladění Harryho Partche nebo cyklické rovnoměrně temperované systémy Ivana Wyschnegradského. Ovšem soudobí skladatelé mikrointervalové hudby (jako. Manfred Stahnke nebo Georg Friedrich Haas) často vytvářejí hybridní mikrointervalové systémy, kombinující zjevně nekompatibilní teorie v rámci jedné skladby. Studie prochází různé typy hybridní mikrotonality ve stručných analytických sondách autorových vlastních kompozic. Zaměřuje se především na kombinování principů rozšířeného přirozeného ladění s různými temperacemi rovnoměrně dělícími oktávu na 12, 19 nebo 24 dílů.
◼
Článek vyšel v časopise Živá hudba 2020/11
