Abstrakt Intonační teorie ruského muzikologa Borise Asafjeva se stala v padesátých a šedesátých letech minulého století významným tématem pro českou marxistickou hudební estetiku a vědu. Ovlivnila myšlení zejména předních pražských osobností, Antonína Sychry a Jaroslava Jiránka. Ti viděli v Asafjevově intonační teorii analytickou metodu, kterou lze dokázat existenci socialistického realismu jako vývojově zákonitého uměleckého stylu. Zájem o intonační teorii inicioval rozvoj tzv. intonační analýzy a to zejména na tvorbě českých klasiků B. Smetany, A. Dvořáka a L. Janáčka. Termín intonace získával v 50. letech široké spektrum významů od strukturního detailu po celý hudební žánr a styl. Přes tuto šíři se intonační analýza nejvíce dotýkala melodické složky. Od ní se odvíjely úvahy směrem k tektonice a obsahu díla. V průběhu sedmdesátých let intonační analýzu nahradily moderní metody analýzy tektonické, sémantické, interpretační aj.
2014/5
Miloš Hons:
Intonační teorie a česká hudební věda 50. a 60. let minulého století
Stati a studie / Živá hudba 2014/5 / Publikováno 3. 3. 2015
Citace:
Miloš Hons. Intonační teorie a česká hudební věda 50. a 60. let minulého století. Živá hudba 2014/5. On-line <https://ziva-hudba.info/intonacni-teorie-a-ceska-hudebni-veda-50-a-60-let-minuleho-stoleti/> [20. 4. 2024].
Kopírovat
2022/13
2021/12
2020/11
2019/10
2018/9
2017/8
2016/7
2015/6
2014/5