Živá hudba

Abstrakt (Plné znění článku v angličtině dostupné na EN verzi naší webové stránky) Tento článek předkládá především skladatelům návrh dvou praktických modelů, jak postupovat při reinstrumentaci témbrové hudby pro nové akustické nástrojové obsazení. Tyto metody aplikuji na ukázku své hudby, založené na strukturaci témbrů. Ukazuí, jak se reinstrumentace témbrové hudby nutné liší od reinstrumentace hudby založené na výšce tónu, která může přenášet zvuky do různých oktáv a jinak zachovat strukturu výšky tónu, ale témbr systematicky nepřevádí. Reinstrumentace založená na témbru vyžaduje pečlivou analýzu typů témbrů. Relevantní je pro skladby, kde jasně vymezený materiál tónové výšky může chybět nebo může být strukturálně irelevantní. Mnoho témbrové hudby upustilo od strukturální síly organizace tónové výšky ve prospěch plynulé strukturace gradací samotného témbru. Kontinuum od tónové výšky po šum, které lze kvantifikovat pomocí různých spektrálně-časových deskriptorů, má pro pochopení témbrové strukturální organizace v hudbě zvláštní význam. Obě metody naznačují étos reinstrumentace, který se odklání od napodobování notového zápisu originálu a místo toho usiluje o co nejvěrnější reprodukci dramaturgického zážitku posluchače z tónově založené skladby. Věrnost zahrnuje zachování původního kompozičního záměru, přesnou repliku toho, jak budou zvuky znít při standardním provedení, co si z nich průměrný posluchač vytvoří jako dramaturgii skladby a co může tento zážitek v posluchači vyvolat. První popisovaná metoda, která zachycuje dramaturgii prožitou posluchačem, je založena na míře přítomnosti složky hluku/noise. Druhá metoda identifikuje nejpravděpodobnější zamýšlený časový sled očekávání, zaměření pozornosti a odměn posluchače, stejně jako meze témrbu cílového nástrojového obsazení.