Abstrakt Základy moderní harmonie (1965) od Karla Janečka, většinou neznámé mimo české hudebně-teoretické kruhy, řeší řadu otázek souvisejících se současnými teoretickými diskusemi o hudbě dvacátého století, mezi které patří mimo jiné kvalita akordů, harmonická funkce a prolongace. Kromě toho, že zatím nebyl přeložen, představuje text díky své složitosti, idiosynkrazii a rozsahu výzvu. Překládaná studie uvádí vybrané pasáže ze Základů moderní harmonie, které vysvětlují Janečekovu teorii taxonomie kvality akordů, a poté je interpretuje v tradičním teoretickém jazyce Allena Fortea, Roberta Morrise a Johna Rahna. Z mého výkladu Janečkovy taxonomie vyplývají dva postřehy. První je historický: Janečekův přístup patří mezi jedny z nejstarších před rozšířením metody studia tónových skupin, kterou inicioval Allen Forte. Druhý je teoretický s analytickými důsledky: Janeček si uvědomuje, že různé intervaly mají proměnlivý afektivní vliv na kvalitu akordů. Reflektuji také implicitní vazby Janečka na další tehdejší teoretiky jako jsou Alois Hába, Paul Hindemith a Arnold Schönberg.
Karel Lill:
Taxonomie kvalit akordů ze Základů moderní harmonie Karla Janečka (1965) a její interpretace podle americké teorie tónových tříd
Stati a studie / Živá hudba 2018/9 / Publikováno 29. 4. 2019